První med bývá zralý k vytáčení zpravidla kolem poloviny května. Bývá to med květový z ovocných stromů a z řepky. Pokud je ale ještě vydatná snůška, raději počkáme, případně přidáme další nástavek, třeba i nezateplený.

Zralost medu k vytáčení poznáme tak, že buňky s medem bývají asi z jedné třetiny zavíčkované, ale hlavně když s rámkem silně trhneme, tak med nevystřikuje. Nezralý med obsahuje příliš mnoho vody a často zkvasí. Zvláště lipový med je více náchylný na zkvašení. Takový med je pak vhodný jen na výrobu medoviny, nebo po převaření - usmrcení kvasinek na krmení včel.
Při prodeji do výkupu se měří obsah vody v medu a ten nesmí přesáhnout 18%. Před vytáčením medu musíme plásty odvíčkovat speciální vidličkou na odvíčkovacím talíři. Víčka jsou velmi cennou surovinou, obsahují mnoho cenných a léčivých látek. Někdy se dokonce i vykupují. Včelaři je obyčejně zkrmují včelám, které odeberou zbytky medu a vosk pak můžeme zužitkovat. Zkrmovat víčka musíme budˇve stropním krmítku nebo přímo v úle, abychom nevyprovokovali loupež.
Med skladujeme ve skle, v kamenině, v potravinářských plastových nádobách, v nerezu a to v chladnu, temnu a suchu. Hliníkové konve jsou vhodné jen na krátkodobé skladování. Ztuhlý med (není zcukernatělý!) zahříváme pozvolna a nejvýš do 50°C. Při vyšší teplotě se znehodnocuje.